Kalkulačka úroku z kauce: Spočítejte si, kolik by vám měl pronajímatel vyplatit

Kauce se skládá při začátku nájmu. Při jeho skončení má ale nájemník nárok nejen na její vrácení, ale také na úroky za dobu, po kterou ji pronajímatel držel. Foto: Magnific
Úroky z kauce mohou po několika letech bydlení dosáhnout i desítek tisíc korun. Jejich výše závisí na úrokové sazbě, výši kauce a délce nájmu. Poradíme, kdy na úroky z kauce máte nárok, jak se počítají a kolik vám může pronajímatel po skončení nájmu vyplatit. Naše dva modelové příklady přibližují, jak se délka nájmu promítá do výsledné výše úroků.
Na úroky z kauce má nájemník nárok, i když je nájemní smlouva výslovně nezmiňuje. Občanský zákoník v § 2254 odst. 2 stanoví, že nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí, a to alespoň ve výši zákonné sazby. Při skončení nájmu by proto měl majitel vrátit nejen samotnou kauci, ale také úroky za celou dobu, po kterou jistotu držel. Samotná kauce není povinná. Pronajímatel a nájemce se na ní musí dohodnout, a to buď v nájemní smlouvě, nebo samostatně.
Případné ustanovení ve smlouvě, které úročení vylučuje, nájemníka o toto právo nepřipraví. Podle § 2235 občanského zákoníku se totiž k ujednáním, která zkracují zákonná práva nájemce, nepřihlíží.
Jak se určuje výše úroků z kauce
Občanský zákoník konkrétní úrokovou sazbu pro nájemní kauce nestanovuje. Při jejím určování se proto vychází z obecného ustanovení § 1802. Pokud výši úroků nestanoví právní předpis, platí podle něj obvyklé úroky, které v době uzavření smlouvy požadují za úvěry banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka. Jedním z možných měřítek jsou sazby bezúčelových spotřebitelských úvěrů s delší dobou splatnosti. Právě z nich vycházel Krajský soud v Praze v jednom ze sporů o úroky z nájemní jistoty. Průměrné úrokové sazby zveřejňuje Česká národní banka (ČNB).
Z průměrné sazby nových spotřebitelských úvěrů domácnostem podle ČNB vychází naše kalkulačka úroků z kauce. Používá sazbu za poslední ukončený měsíc před složením jistoty a počítá úroky z celé původní částky od složení do vrácení kauce. Roční sazbu dělí 365 dny a 29. únor nezapočítává. Celostátní průměr ČNB je metodickým podkladem kalkulačky, ne přesným zjištěním místně obvyklého úroku v každém jednotlivém případě. Nejde o jediný možný výklad zákona, výše přiměřeného úroku z kauce zůstává právně spornou otázkou.
Kalkulačka úroku z kauce
Ústavní soud řešil spor o úroky z kauce
Jeden ze sporů se dostal až k Ústavnímu soudu. Okresní soud v Nymburce a následně Krajský soud v Praze přiznaly nájemníkovi vedle původní kauce 15 tisíc korun také úroky ve výši 8 272,60 Kč. Krajský soud při výpočtu vycházel ze sazeb bezúčelových spotřebitelských úvěrů s delší splatností. Zohlednil mimo jiné skutečnost, že pronajímatel může s penězi z kauce volně nakládat.
Pronajímatel se proti rozhodnutí bránil ústavní stížností. Ústavní soud ji usnesením sp. zn. II. ÚS 2257/22 ze dne 6. září 2022 odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Ústavní soud tím nestanovil jednu závaznou úrokovou sazbu pro všechny nájemní vztahy. Upozornil, že odborná literatura nepřináší všeobecně uznávané a jednoznačné kritérium pro určení výše úroků. Postup obecných soudů v konkrétním případě však nepovažoval za důvod ke svému zásahu.
Kolik mohou úroky z kauce vynést
Konkrétní částky závisí na výši složené jistoty, úrokové sazbě a době, po kterou ji pronajímatel drží. Následující příklady vycházejí z průměrných sazeb spotřebitelských úvěrů domácnostem, které ČNB pravidelně aktualizuje. Počítáme s jednoduchým úročením původní výše kauce. Roční sazbu dělíme 365 dny a 29. únor nezapočítáváme, stejně jako kalkulačka.
Rodina platí za byt nájem 15 tisíc korun měsíčně. Při podpisu smlouvy 1. července 2018 složila kauci ve výši tří nájmů, tedy 45 tisíc korun. Průměrná sazba spotřebitelských úvěrů za předchozí měsíc tehdy činila 8,55 procenta ročně. Předpokládejme, že nájem skončí 31. prosince 2026. Pronajímatel tak bude mít kauci k dispozici osm a půl roku. Úroky za toto období vycházejí na 32 709 korun. Rodina by tak měla dostat vyplaceno celkem 77 709 korun.
Druhý příklad se týká mladého páru, který si 1. března 2023 pronajal byt za 18 tisíc korun měsíčně. Kauce ve výši dvou nájmů činila 36 tisíc korun. Průměrná sazba spotřebitelských úvěrů za předchozí měsíc dosahovala v době jejího složení 9,54 procenta. Nájem skončil na konci února 2026. Za tři roky vycházejí úroky na 10 294 korun. K původní kauci by tak pár měl dostat dalších 10 294 korun, celkem tedy 46 294 korun.
Oba výpočty jsou orientační. Nejde o částky, které musí soud automaticky přiznat.
Pronajímatelé s výpočtem nesouhlasí
Proti používání sazeb spotřebitelských úvěrů se staví organizace zastupující majitele nemovitostí. Občanské sdružení majitelů domů (OSMD) argumentuje tím, že kauce není půjčka ani investiční produkt, ale zajištění případných závazků nájemníka. Úrok by se podle sdružení měl odvíjet od bezpečně dosažitelného výnosu z vkladů, ne od ceny spotřebitelských úvěrů. Na jednání pracovní skupiny ministerstva pro místní rozvoj zástupce OSMD uvedl, že sdružení dlouhodobě navrhuje kauce neúročit, jak je to podle něj běžné v řadě evropských zemí. Ve stanovisku z února 2026 však sdružení zároveň uvádí, že nájemce má podle občanského zákoníku na úrok z kauce právo. Rozporuje jen to, že se jeho výše odvozuje od sazeb spotřebitelských úvěrů.
Podobný pohled zastávají také bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma a Daniel Tůma, kteří se tématu věnovali v komentáři pro Seznam Zprávy. Kauce má podle nich z ekonomického hlediska blíže k vkladu nebo úschově než ke spotřebitelskému úvěru. Úvěrové sazby podle jejich názoru tlačí pronajímatele do nepřiměřeně vysokého rizika. Jako vhodnější měřítko navrhují sazby hypoték.
Sdružení nájemníků (SON) na jednání pracovní skupiny v dubnu 2025 připomnělo, že někteří pronajímatelé s kaucí zacházejí jako se spotřebitelským úvěrem. Navrhlo proto, aby se kauce ze zákona ukládaly na zvláštní účet, na kterém by se úročily sazbou stanovenou zákonem.
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v dubnu 2025 na jednání pracovní skupiny k nájmům navrhlo nelegislativní doporučení uvádět v nájemních smlouvách úročení kauce ve výši termínovaného vkladu, spořicího účtu nebo pevně dvě procenta. Jednotná právní úprava, která by výši úroků jednoznačně stanovila, zatím přijata nebyla.
Co si může pronajímatel z kauce odečíst
Pronajímatel si při skončení nájmu může z kauce odečíst případné dluhy nájemníka. Patří mezi ně například nezaplacené nájemné, nedoplatky za služby nebo náhrada škody na bytě. Za škodu ale nelze považovat běžné opotřebení způsobené obvyklým užíváním. Podle § 2293 občanského zákoníku se byt vrací ve stavu, v jakém jej nájemník převzal, s přihlédnutím k běžnému opotřebení.
Případné srážky by měl pronajímatel vyčíslit a doložit. Ani oprávněné odečtení dluhu přitom neznamená, že nájemník přichází o úroky z kauce. Pokud například složil kauci ve výši 36 tisíc korun a majitel si z ní oprávněně započítá nedoplatek za služby ve výši 14 tisíc korun, vrátí mu 22 tisíc korun. K této částce ale musí připočítat také úroky. V našem příkladu by tak nájemník dostal celkem 32 294 korun.
Jak úroky od pronajímatele vymáhat
Pokud pronajímatel úroky sám nevyplatí, může je nájemník požadovat písemnou výzvou. Nejdříve by si měl připravit nájemní smlouvu, doklad o zaplacení kauce a dokument potvrzující skončení nájmu. Ve výzvě je potřeba uvést výši složené kauce, datum jejího složení, datum skončení nájmu a požadovanou částku úroků včetně způsobu výpočtu. Součástí by mělo být také číslo účtu a lhůta k zaplacení, například 14 dní.
Doporučuje se zvolit způsob doručení, který lze později doložit u případného soudního sporu. Vhodný je například doporučený dopis s dodejkou nebo datová schránka.
Pokud pronajímatel nezaplatí ani po doručení výzvy, může se nájemník obrátit na soud. U peněžitých nároků lze za splnění zákonných podmínek využít také návrh na vydání platebního rozkazu.
Pozornost je potřeba věnovat promlčení. Obecná promlčecí lhůta činí tři roky. Její počátek závisí na splatnosti konkrétního nároku, proto není vhodné s vymáháním otálet.
Kauce nesmí přesáhnout trojnásobek nájemného
Výši jistoty omezuje § 2254 odst. 1 občanského zákoníku. Jistota společně s případnou smluvní pokutou nesmí přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Zálohy na služby se do tohoto limitu nezapočítávají.
Pokud například činí měsíční nájemné 16 tisíc korun, může součet jistoty a sjednané smluvní pokuty dosáhnout nejvýše 48 tisíc korun. Když smluvní pokuta sjednána není, může celá tato částka připadnout na kauci. Zálohy na služby, třeba ve výši 4 tisíc korun, limit nezvyšují, kauce tedy nemůže být 60 tisíc korun.