Teplý svetr místo topení. Panelákový šetřílek na vyúčtování tepla úplně nevyzraje

KOMENTÁŘ | Panelákový šetřílek stáhne radiátory, oblékne teplý svetr a těší se, kolik ušetří. Jenže vyúčtování za teplo ho může nemile překvapit. A soused, který topí naplno a větrá dokořán, na tom nemusí být o tolik hůř. V bytovém domě totiž neplatí, že kdo méně topí, ten automaticky méně zaplatí.

Každý panelák má svého šetřílka

Každý bytový dům má svého hrdinu úspor. Doma nosí teplý svetr, hlavice na radiátorech má stažené na minimum a na schůzi SVJ se pochlubí, že protopil nejméně z celého vchodu. Kdo někdy bydlel v paneláku, tenhle typ šetřílka nejspíš zná.

S topnou sezonou se vrací i staré dilema. Mít doma teplo, nebo šetřit? Většina paneláků odebírá teplo z teplárny nebo z domovní kotelny, takže o účtu rozhoduje hlavně ceník dodavatele tepla. Ten se u většiny tepláren mění k 1. lednu a ceny na rok 2027 zatím mnohé nezveřejnily. Výhled ale není příznivý. Plyn na burzách zdražil a analytik Jiří Gavor ze společnosti ENA odhadl pro Novinky, že teplárny s plynem nakoupeným dopředu za pevnou cenu mohou teplo zdražit zhruba o 5 až 10 %. U tepláren, které kupují plyn průběžně za burzovní ceny, považuje za možný i skok o 20 až 30 %. U uhelných tepláren se podle odhadů čeká růst spíš v jednotkách procent. Kolik zaplatíte vy, ukáže až ceník vaší teplárny na rok 2027.

Jakmile se začne mluvit o dražších energiích, radiátor bývá první na ráně. Teplý svetr, stažené hlavice na radiátorech a naděje, že příští vyúčtování bude o pár tisíc nižší. Jenže v paneláku platí na teplo trochu jiná pravidla, než si většina lidí myslí.

Šetřílek se hřeje od sousedů

Fyzika je v tomhle neúprosná. V paneláku se teplo nezastaví u dveří. Přes stěny, stropy a podlahy putuje i k sousedům, kteří mají radiátory stažené na minimum. Kdo skoro netopí, proto doma nemrzne. Část tepla mu dodají sousedé, kteří tak nevědomky přitápějí i jeho byt.

Jenže ani nejnižší náměry na radiátorech automaticky neznamenají nejnižší účet. Rozúčtování tepla má dvě složky. Část nákladů se rozděluje podle započitatelné podlahové plochy bytu, další podle naměřené spotřeby, přičemž roli hraje také poloha bytu v domě.

Tady je jádro celého sporu. Šetřílek si radiátory stáhne, jeho byt ale teplo dostává dál. Jen ho neplatí on. Teplo, které k němu prostupuje stěnami a stropem, se na jeho měřidlech neobjeví, a tak ho zaplatí sousedé, kteří topí. Právě na takové byty pamatuje spodní hranice ve vyhlášce. Kdo se hřeje z cizího, nemůže svůj účet stlačit libovolně nízko.

Vyhláška rozděluje účet na dvě části

O tom, kolik za teplo zaplatíte, nerozhoduje jen to, jak často zapínáte radiátory. Rozúčtování v bytových domech má svá pravidla a určuje je vyhláška č. 269/2015 Sb., jejíž aktuální znění najdete ve státní e-Sbírce. Celkové náklady se podle ní rozdělují na základní a spotřební složku.

Základní složka se počítá podle započitatelné podlahové plochy bytu. Tuto část účtu tedy zaplatíte bez ohledu na to, jestli radiátory vytápíte naplno, nebo je máte většinu zimy stažené.

Spotřební složka už zohledňuje údaje z měřidel nebo indikátorů na radiátorech. Při rozúčtování hraje roli také poloha bytu a vytápěných místností v domě. Právě proto nemusí dva stejně velké byty se stejnými náměry skončit se zcela totožným účtem.

Kolik nákladů připadne na základní složku, závisí také na energetických parametrech budovy. U budov s příznivějšími parametry činí základní složka 60 % nákladů, u střední kategorie 50 % a u ostatních budov nebo tam, kde příslušná hodnota není známa, 40 %. Poskytovatel služeb může takto stanovený podíl následně snížit nebo zvýšit až o 10 procentních bodů.

Nejde přitom jednoduše o energetickou třídu A, B nebo C uvedenou v průkazu PENB. Rozhodující je konkrétní hodnota průměrného součinitele prostupu tepla budovy a její zařazení podle pravidel vyhlášky.

I když tedy panelákový šetřílek radiátory skoro nezapíná, část nákladů za teplo zaplatí tak jako tak.

Kdo netopí, přesto za teplo platí

Panelákový šetřílek má se staženými radiátory jasno. Čím méně protopí, tím méně zaplatí. Jenže teplo od sousedů není zadarmo. Vyhláška proto stanovuje spodní hranici nákladů, pod kterou se při rozúčtování nelze dostat. U bytů, kde se teplo rozúčtovává podle měřidel, nesmějí náklady na vytápění na m² klesnout pod 70 % průměru domu. Ještě do roku 2023 přitom platila hranice 80 %.

Představme si byt o velikosti 60 m². Průměrné náklady na vytápění v domě činí 300 korun na m² za rok. Běžný účet pro takový byt by tedy vycházel na 18 000 korun ročně. Pokud by se na byt vztahovala spodní hranice 70 %, zaplatil by jeho obyvatel nejméně 12 600 korun za rok. Oproti průměrným nákladům by to bylo o 5 400 korun méně, tedy o 450 korun měsíčně.

Tohle je ale modelový redakční propočet, nikoli slibovaná úspora pro každého, kdo netopí. Skutečný účet závisí na nákladech konkrétního domu, pravidlech rozúčtování i údajích ve vyúčtování.

Šetřit se tedy dá, jenže vypnutý radiátor není kouzelná hůlka. I když měřidla ukážou minimální spotřebu, výsledný účet se nemusí ani zdaleka přiblížit nule.

Šetření může mít i negativní dopady. Když necháte vychladnout obvodové stěny, sráží se na nich vlhkost z vaření, sprchování a sušení prádla. Nejdřív se objeví v rozích a za nábytkem u venkovní zdi, později se tam může uchytit plíseň. Její odstranění a nové malování pak snadno spolknou to, co šetřílek ušetřil na teple. Rozumnější je topit méně, ale radiátory nevypínat úplně a větrat krátce a často.

Kdo přetápí, nemusí za teplo zaplatit majlant

Pravidla mají své limity i pro souseda, který si doma udržuje tropy a v zimě větrá dokořán. Náklady na vytápění u bytů s měřidly nesmějí překročit 200 % průměru domu na m².

Když někdo tuto hranici překročí, nastupuje úprava rozúčtování. Poskytovatel služeb upraví spotřební složku tak, aby se náklady daného bytu dostaly na stanovený limit. Zbývající část spotřební složky pak rozdělí mezi ostatní byty podle jejich náměrů a polohy místností. Pokud limit překročí i některé další byty, postup se opakuje. To ale neznamená, že každý, kdo v lednu větrá dokořán, automaticky zaplatí jen dvojnásobek průměru. Ani nelze říct, že všechno nad tuto hranici vždy doplatí konkrétní soused. Rozhodují skutečné náměry a pravidla rozúčtování.

Výsledek je přesto trochu paradoxní. Zatímco panelákový šetřílek nemůže stlačit svůj účet libovolně nízko, ani ten, kdo topí jako o závod, nemusí nést všechny náklady spojené se svou vysokou spotřebou.

Kdo manipuluje s měřidly, může draze doplatit

Někoho možná napadne měřidlo na radiátoru „vyřadit“ nebo správce k odečtu nepustit. To se ale nevyplatí. Kdo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní odečet, odmítne instalaci měřidla nebo s ním neoprávněně manipuluje, může si zadělat na problémy.

Vyhláška totiž pro takové případy stanovuje zvláštní způsob výpočtu spotřební složky, který pracuje s trojnásobkem příslušné hodnoty. Neznamená to automaticky trojnásobek celého účtu za teplo, ale rozhodně nejde o cestu, jak na vytápění ušetřit.

Pokud se vám naměřené hodnoty nezdají, je lepší obrátit se na správce domu a požadovat vysvětlení.

Panelákové spory o teplo

Sousedské dohady o vytápění mají v každém paneláku podobný scénář. Jeden soused chodí doma v teplém svetru a doufá, že ušetří. Druhý si vytápí byt na tropické teploty a pravidelně větrá dokořán. A oba mají pocit, že právě oni doplácejí na toho druhého.

Než ale začnete sousedovi počítat každé otevřené okno, vyplatí se podívat na vlastní vyúčtování. U správce domu si ověřte, jak se náklady rozdělují, jakou část tvoří základní složka a jak se do výsledku promítly náměry měřidel. Pokud vám výpočet nesedí, požádejte o vysvětlení. Teprve potom má smysl řešit, zda je důvod k reklamaci.

Pravidla totiž neurčují jen to, kolik zaplatí ten, kdo skoro netopí. Pamatují i na byty, ve kterých se topí výrazně víc než jinde. A výsledek nemusí odpovídat představám ani jednoho ze sousedů.

Podezírat souseda, že se hřeje na váš účet, je snadné. Kolik kdo za teplo skutečně zaplatí, ale neurčuje jen jeho termostat. Svůj podíl na tom mají pravidla rozúčtování. V paneláku zkrátka neplatí, že kdo méně topí, ten vždycky méně zaplatí.